úterý 20. března 2012

Zmařené běhání

Ještě před odjezdem na Ženevský autosalon a následně na dva dny do Chamonix jsem už nosil v hlavě, o čem bude můj příští článek. No přece o tom, jak jsem strávil víkend v Chamonix a hlavně, jak se tam běhá. Tak jsem hezky zabalil běhací výbavu (pro jistou letní i zimní) a vyrazil.

Ženeva, to bylo pravé jaro s letními teplotami a autosalon plný lidí. Stačily dvě hodiny courání mezi auty a musel jsem konstatovat, že nohy jsou uondanější než po dlouhém běhu. Ke konci jsem nebyl schopen ani nastoupit do terénních aut, kam bylo třeba zvednout nohu trochu výš. Asi k tomu přispělo i 80 km naběhaných za předešlé tři dny a noc strávená v autobuse, ale určitě to všichni znáte - courat po městě či výstavách je vždy únavnější než běhat.

Sobota v Chamonix byla ve znamení výletu na Aiquile du Midi a vytvoření osobního výškového rekordu, bohužel v mastňáckém stylu - ne po vlastních, ale lanovkou. Myslel jsem si, že jsem celkem trénovaný, ale po vyjití 10 schodů ve 3800 metrech nad mořem jsem se cítil jak spráskaný pes, který nemůže popadnout dech. Prostě to rychlé překonání skoro třech tisíc výškových metrů bylo poznat.
Nohy stále odmítají dostat se do kondice, tak se rozhoduju dát jim ještě volno. Ale zítra určitě poběžím!

Jenže zítra musím absolvovat 3 km pěšky s batohem plným bot a najednou se ozval kotník. Už při úterní čtyřicítce trochu pobolíval a následující dny se občas ozval, ale teď zlobí moc. Poslouchej své tělo, říkám si. Místo běhu tedy sauna a pohyb jen kolem hotelu. Mrzí mě to, příležitost proběhnout se pro mne atraktivními místy je pryč. Tak se aspoň utěšuju, že si tělo užilo třídenního relaxu a že mu to určitě prospěje. I když z plánovaných 113 km zbylo tento týden jen 80.


Zvláštní čumák ...


Výškový osobák

Z hotelu jsme koukali rovnou na Mont Blanc.