... však víte, jak ta Hrušínského glosa pokračuje. Mnohokrát jsme si všichni vzpomněli. Jenže já ji letos nepoužíval směrem k počasí. To prý bylo dle meteorologů nejchladnější za posledních 15 let, ale copak to běžcům tak vadí? Ta glosa mi přišla pokaždé na mysl, když jsem v noci coural po bytě a nemohl kvůli bolesti v zádech spát. Na každého jednou dojde. Bolavá záda jsem taky párkrát zažíl, ale abych kvůli tomu měsíc nespal a sport omezil na minimum, to nepamatuju. Asi na tom rčení "když se po padesátce probudíš a nic tě nebolí, tak nežiješ" něco přece jen bude. Spíš to ale bude díky promrzlým kilometrům na kole a následnému mnohahodinovému strnulému posezu v autobusu. (Přece nepřiznám, že za to může i nedostatečné protahování a nedostatek těch protivnch jóginistických kroutivých pohybů.)
Když jsem konečně pochopil, že to nerozběhám ani brufenem nerozeženu, nastal čas elektroproudů a šikovných rukou kamaráda fyzioterapeuta. A tak si zase konečně mohu užít toho potěšení, že večer usnu a probudím se až ráno. Jen těch zameškaných plánovaných závodů je škoda.Člověk by nevěřil, jak několik týdnů fyzické neaktivity a nespání dokáže z něj udělat trosku. Když jsem zmíněnému kamáradovi řekl, že potřebuji být pozítří zdráv, protože jedu průvodcovat cyklozájezd, skoro se mi vysmál. Leč dělal, co mohl. Nakonec jsme se dohodli, že lepší než na kole bude absolvovat to na koloběžce. Zdá se to sice k smíchu, ale na ní ty záda netrpí tolik jak na kole. Jenže je to trochu fycicky náročnější a já byl po všech pět dní koloběžkování kolem Dachsteinu slabý jak moucha a měl pocit, že druhý den mě nohy fakt už neunesou. Naštěstí unesly, přece jen asi nezapomněly, že do léta něco naběhaly a teď tu nashromážděnou formu, která byť zůstala někde hluboko zapomenuta, aspoň trochu zúročily.
Zítra zase po dlouhé době vyběhnu. Jsem zvědav, jestli se dokážu držet na uzdě a začít zvolna. Rozum říká, abych zapomněl na předprázdninové dávky, ale znám se. Běh pod hodinu není běh.
Žádné komentáře:
Okomentovat