Nevím, jestli sedláci u Chlumce tušili, jak to s nima dopadne, ale já, i když jsem si to nechtěl do poslední chvíle připustit, ano. Chlumec jako Mníšek.
Tři týdny zdravotní nepohody před samotnou padesátkou, naběhána tak pětina běžného objemu, tupé a podlamující se nohy, do toho krční páteř a zuby .... to by už mohlo jako výmluva stačit, ne?
Prvních 20-25 km jakž takž, pořád to ještě vypadalo na čas jen o něco málo horší než loni (to bylo 4:41), i když pohoda nikde. Ale pak odešlo vše včetně morálky a zbyla jen myšlenka "vzdát či doběhnout?". Protrápil jsem si to a po šesti hodinách byl v cíli. Poslední dvacítka byla spíš rychlejší chůze či hodně malátný běh.
Člověk si prožije kde co a totální výpadek formy k tomu patří. Jen teď po té zkušenosti uvažuji, zda jsem měl vůbec jít na start. Jak poznat tu hranici, kdy dát na pocit a říct "Nestartuji". Na těle se těch 50 km takhle podepsalo víc, než by bylo zdrávo. Do cíle doběhlo zchátralé a prý vypadalo jako po mrtvici. Navíc jsou to už tři dny a stále se ne a ne dát do kupy. A Silva se blíží ....
Jiri, mozna ted to tak hodnotis.. ale za par dni.. za par dni zustane ten boj a to, ze jsi to nevzdal.. rekl bych, ze to jsou veci, ktere dlouhodobe zustavaji.. Drzim palce! 12:)
OdpovědětVymazatnezapomeň, že všechno je to v hlavě. Večer před usnutím si v duchu opakuj nějakou mantru, např. zítra se vzbudím v naprosté pohodě ...
OdpovědětVymazatjana
Možná si pro začátek stačí říct: Zítra se probudím... :o))
OdpovědětVymazatTohle k tomu patri. Urcite zase prijdou lepsi behy, ale tele se uci i z tech kdy to moc nejde. Palec na horu za to zes tam byl! ... myslim, ze jsem na tom v podstate dost podobne.
OdpovědětVymazatVydržel jsi, odbojoval jsi to, dokončil jsi a až ti to zase poběží krásně a v pohodě, nebudeš to považovat za samozřejmost - to je zkušenost k nezaplacení. Držím ti pěsti, aby jsi se dal co nejdříve do pořádku.
OdpovědětVymazat