pátek 13. ledna 2012

Na pověry přece nevěřím ...

... nebo si je spíš nepřipouštím a padesát let jsem na ně netrpěl. Jenže dneska si osud při vybírání obětí vzpomněl i na mě.

Ráno si tradičně měřím tepovku a ta je o deset nad normálem. "Kruci, že bych to včera tak přehnal?" 
Ani si toho nejsem vědom. No, dnes mám stejně volno, pátek třináctého a já jedu na pohřeb kamarádovi. Na běhání dnes čas nezbude. Nebo že by mi tělo chtělo říct, zůstaň celý den v posteli, nikam nelez, nic dobrého tě nečeká?

Vstávat a vzhůru na nádraží. Kopeček před domem trochu klouže, tak raději opatrně. Nejdřív autobus, pak tramvaj a pak .... den skončil. Na mokrých schodech tramvaje ztrácím balanc a prásk, rána do lokte následována ránou do sedacího svalu a ihned na to úder do zad, který vyrazil dech a zatměl před očima. S nadávkami se podvědomě rychle zvedám, aby mě řidič nepřehlídl, nezavřel a neodvezl na další zastávku. Chvilku trvá, než jsem schopný se úplně postavit a dalších pět minut vypadám jak opilý bezdomovec bezvládně se klátící na ulici. Záda neuvěřitelně bolí, šok vyvolává pocity závratí a bolest břicha. Vše kolem je rozmazané a malý mozeček se ne a ne zkoordinovat se zemskou gravitací.

Po prvotním šoku, kdy už jsem schopen se potácet rovně, byť s bolestivou grimasou v obličeji, se derou na mysl praktické záležitosti. "No s tímhle nemůžu cestovat hodinu vlakem a pak trávit čas na pietním aktu." Je mi líto, ale nohy automaticky směřují zpět na zastávku a po půlhodině jsem zase doma. Hezky to přišlo k sobě a žebra o sobě dávají vědět.. Jestli to bude probíhat jako tenkrát, když mi pod kolo vběhl pes, tak mě čeká týden spaní v křesle a minimálně tři týdny bez sportu. Jako na potvoru zrovna dva dny poté, co jsem se přihlásil na Silvu a zkonstatoval, že to chce trochu v tréninku přidat, abych těch 103 dal.

Děj se vůle boží, červen je snad ještě daleko. Snad se vám dnes pátek moc nečernil.

TŘI DNY POTÉ
...  jsem přece jen skončil u doktora.

"Tak na tu bolest máte nárok. Ale je to dobrý, to nalomené žebro vám žádné vnitřní orgány neohrožuje. Spát v polosedě, mazat, klid a za šest týdnů jste zase v pořádku."
"Pane doktore, jsem vášnivý, i když jen rekreační, běžec. Nešlo by to nějak urychlit?"
Jeho úsměv ve tváři mluvil sám za sebe: Ti blázniví sportovci, co si jen myslí? Že se kvůli nim postaví příroda na hlavu a že do dvou dnů se ze všeho vyléčí?
"Však uvidíte sám, ona vás bolest nenechá," odpoví diplomaticky. Asi má pravdu. A kilometráž půjde pěkně do háje.

9 komentářů:

  1. Oujé. Držím palce, ať se dáš brzo do kopy. Ale řekl bych, že budeš mít docela tuhý kořínek. Už si mě piš jako držpalce na Silvu :)

    OdpovědětVymazat
  2. modriny a narazeniny chtej rozbehat :)) Ber to tak že ti silva říká "zadarmo to nedostaneš " :)) tak at ses brzo v poradku uz jen prihlasit se na 103 to chce odvahu :))

    OdpovědětVymazat
  3. Machy: A nechceš místo držení palců běžet taky? S tvou šílenou mozkovnou určitě nebude problém se na to připravit. V každém případě dík za podporu.

    II: Zatím to zkouším rozchodit, běh asi hned tak nebude. A té odvahy zase tolik třeba nebylo - po internetu jde vše snadno a člověk si ani neuvědomí, k čemu se upsal.

    OdpovědětVymazat
  4. Se svou bídnou kilometráží (leden: 3km) neudělám díru do ultrasvěta, ale leda tak do sebe. Takové mamuty nechám na vás a jenom si o tom přečtu. Ale jsem velmi trpělivý člověk, jednou to přijde!

    OdpovědětVymazat
  5. Machy, v nejbližší době se ti kilometráži vyrovnám - viz můj doplněk v článku. Kéž bych se ti ještě vyrovnal kilometráži i ve vodě.

    OdpovědětVymazat
  6. sice je to horší nez si čekal ale za 3 tydny to tam začneš zase ládovat věřím že dele to bez běhani nevydržíš :)
    Nezapomeň nám dát vědět :)

    OdpovědětVymazat
  7. Tak za chvilku už budu mít taky víc naplaváno ve Vltavě (leden zatím 2 km) než naběháno.
    Žebra jsou fakt nepříjemné. Před dvěma roky jsem si je nějak pochroumal na fotbále a bolelo to nejdřív 3 týdny jak sviňa a pak už to jenom bolelo..

    OdpovědětVymazat
  8. Tak jsem se sem docetl az dneska. Preji brzke uzdraveni, ale na Silvu je to jeste daleko. Dovedu si tu frustraci zive predstavit. Polamane nebo jinak zafacovane hnaty jsme mel mockrat take. Dohnat se to ale v klidu da. Naopak si clovek odpocine psyhcicky i fyzicky. Drzim palce.

    OdpovědětVymazat
  9. Nejak jsem ten post minul a ctu az ted.. Jiri, klid.. ty to mas vsechno srovnane, na Silve nam to jeste ukazes.. :)
    Vylecit je to potreba, mezitim pominou mrazy a bude fajn.. MSF! 12:)

    OdpovědětVymazat