neděle 18. prosince 2011

Předvánoční ŠUTR

″A vzorky cukroví s sebou,″ objevilo se v komentářích k Michalově pozvánce na předvánoční ŠUTR. Že nakonec budu jediný, kdo ho přinese, mě tedy nenapadlo. No nic, ty tři kilometry z domů na start s krabičkou cukroví v jedné ruce a petkou s ionťákem v druhé se daly přežít.
Jinak proběhnutí to bylo víc než příjemné. Matně vzpomínám, jestli jsme někdy běželi kousek po rovince. Asi ano, ale pro všechna ta nahoru a dolů těch pár rovinatých metrů zůstalo zapomenuto.

Jak Michal sliboval, protáhl nás zákoutími Šárky, kam člověka běžně nohy nezanesou. Nějakých 16 km i se zastávkami trvalo 2 hod 10 min. I počasí ukázalo svou vlídnou předvánoční tvář – při startu pár vloček, trochu vítr, později jasno. Sice chladno, ale takové teplé chladno. Oproti předešlému dni prostě pohoda.

Ten předešlý den, to zase byla jednou zkouška vůle. Obléknu se, že vyrazím oběhnout oblíbenou trasu, kouknu z okna a ono ejhle prší. A teď to začalo. Hledání výmluv. Ještě musím udělat tohle, ještě tamhleto …. půl hodiny odkládám vyběhnutí. Podotýkám, že plně oblečen. A když umývám hrnek a talíř od snídaně, připadám si v čepici jako idiot. Asi to znáte všichni.
Pak přijde ta chvíle, kdy je třeba se rozhodnout.
″Přece nebudeš hodinu a půl moknout, svlíkni se a počkej, až to přestane.″
″Dneska to nepřestane, nehledej výmluvy a běž!″
Béčko vítězí. Přesně v duchu pravidla při odpovídání na otázky typu a, b, c. Kdysi jsem absolvoval půlroční stáž v Americe a první hodina patřila vyplňování testů. Co dělat, když neznám odpověď a jak najít tu pravděpodobně správnou. A poslední pravidlo znělo: Nevíš, dej B. Od těch dob jsem se mnohokrát přesvědčil, že to kupodivu funguje.

Tak tedy B. Jdu běhat. První poryv větru a sprcha hned za domovními dveřmi mě málem zažene zpět, ale stačí přežít 500 větrných a deštivých metrů loukou a schovat se do lesa …. a najednou klid. Vítr jen v korunách stromů, déšť, to jsou jen mírné kapky propadnuvší korunami, dech se ustálil a vše je paráda. Po kolikáté se znovu a znovu přesvědčuji, že nejhorší je vyrazit, pak už je to paráda. A stejně vím, že brzo zase budu bojovat sám se sebou, zda jít či ne.
Tak ať i ty vaše boje dopadají dobře.

Žádné komentáře:

Okomentovat