Je těsně po závodě. Osprchován sedím u PC a marně vzpomínám, kdy jsem naposled běžel nějaký závod. Po troše pátrání zjišťuji, že to bylo někdy v červnu, více jak před čtyřmi měsíci. Takže zase dnes. Vynechat tenhle závod prostě nešlo, na start to mám z domů asi 100 m.
Byl jsem zvědav, jak se mi poběží. Moc toho naběháno není a všechno hodně volným tempem. V pondělí a úterý jsem si to dával dvoufázově - dopoledne běh 8 respektivě 13 km a večer fotbal případně basket a dvacítka na kole. Plánoval jsem, že těhle šest celých šest kilometrů poběžím volně, nohy jsou ztuhlé a nechce se jim. Ale v duchu cítím, že to tak stejně nebude. A taky že jo. Po startu se tep rychle dostává nahoru a tam vydrží po celý závod. Běží se dobře, ale stejně cítím, že běhací manko je znát. To potvrzuje i výsledný čas s průměrem 4:40 na kilometr. Při našem vnitřním bonbonním závodě první odpadá Martin - musí si odskočit a to ho tak rozhodí, že si ihned po aktu podvrtne kotník a do cíle dokulhá. Přetahuji se Šolimem, který jde dva kiláky před cílem přede mne a já cítím, že dnes na něj nemám a ani to nezkouším. Zbývá asi pět set metrů, mírné krátké klesání a já to pouštím. Setrvačností ho opět předbíhám a dělám si malý náskok. Ale po pár vteřinách poznávám nepoznané - nikdy se mi nestalo, že bych při běhu zvracel. Tady to najednou přichází bez varování. Už si hledám tichý koutek, ale ještě poslední pokus to hlubokým dýcháním rozehnat. Heuréka, pomohlo. I tak raději zvolňuji. V dáli už je vidět cíl, držím své tempo a jsem připraven trochu zrychlit, kdyby mě Šolim předbíhal.
Dobíhá dvě vteřiny po mně. "Jsi někde padl na nos, že ti teče červená?" ptám se ho. "Ale ne, jen jsem si odfrkl a bylo to."
"Kdybych věděl, jak jsi handicapován, určitě bych tě nechal vyhrát, ale tebe by to stejně netěšilo, viď", popichuju ho. Ještě chvilku se špičkujem, kdo to kdy zase komu nandá a pak už se loučíme.
Doma to znovu vše v duchu prožívám a jsem rád, že jsem běžel. Tohle závodní hecování mi chybí, sám se k rychlejšímu běhu nedonutím a nohy pak zbytečně leniví. Závodní atmosféra je přinutí ke změně rytmu a aspoň to mají pestřejší.
Žádné komentáře:
Okomentovat