Nejen během živ je běžec. Proto BONBON pořádá každoročně přebor oddílu v bowlování, kde se probere vše od aktuální formy a bolístek až po nejbližší závody. Letos jsme kouleli koule na Ladronce. Mělo to trochu vadu na kráse, protože výsledky, které nám provozovatel na závěr vytisknul, byly zmatené a neúplné a bowlovací přeborník BONBONu tak nemohl být vyhlášen. Nicméně akce se vyvedla.
Ještě než odcházím, domlouváme se na Svatojanské dvacítce - Šolim mě vyzvedne v sobotu u mecáče.
V sobotní ráno si chystám věci a koukám na web, jak mi jede autobus a vybírám ten, co k mecáči přijíždí minutu před dvanáctou. Sraz je ve dvanáct. V poklidu dodělávám poslední přípravy, když tu o čtvrt na dvanáct najednou záblesk poznání v hlavě - nedohodli jsme se na dvanáctou, ale na půl! Rychle chytnout dřívější bus a smska, ať na mě patnáct minut počkají. Počkali, kluci hodní.
V Berouně nacházím základní školu a jdeme se nahlásit.
"Hele, tohle číslo já nechci," říká Šolim, který se zapisuje přede mnou. "Vem si ho ty, já si vezmu to další." Tím pádem se 98 stává mým číslem a on si bere hezkou 99. Ale zřejmě je trochu nevyspalý, protože si ji na hruď připíná jako 66 a teprve po decentním upozornění z ní dělá to správné numero.
Nakonec se nás tady v našem oddílovém tričku s nápisem na zádech "Běžecký oddíl neambiciózních běžců" setkává šest. Když se o náš oddíl zajímá jeden perspektivní chodec (organizátoři umožnili start i chodcům), zaslechnu od organizátora poznámku: "To je taková parta, do které když se chceš přihlásit, musíš podepsat prohlášení o neambicióznosti a neperspektivnosti."
Start a tradičně volné tempo. Minule mě Šolim ve finiši porazil a tak jsme se před startem ještě popichovali, jak to bude teď.
"Dobře víš, že Bonboni nezávodí, ale běhají pro radost. Takže tě porazit nemůžu. Ale poběžím tak, abych ti v cíli mohl podat horký čaj a nemusel jsi ztrácet zbytečně čas jeho hledáním," slibuju mu.
Příjemná trať za trochu větrného a chladného počasí se táhne podél Berounky do Srbska, na 5,5km obrátka, kousek zpátky a pak lesem stoupání až do Svatého Jána. Zpět k Berounce a proti proudu zpět do Berouna. Sice se to jmenuje dvacítka, ale skutečná délka je 17,8 km.
Naše dvanáctikilometrové volné tempo nás zanechává někde v třetí třetině startovního pole čítajícího přes stovku běžkyň a běžců. Po pár kilometrech intenzivní pocit chladu ustává - tělo se konečně dostalo na provozní teplotu.
Po obrátce v Srbsku trochu přidáváme a posunujeme se dopředu startovním polem. Už dlouho před druhou obrátkou ve Svatém Janu potkáváme čelo závodu, před náma je spousta lepších, ale my si běžíme se svým úsměvem a znovu trochu zrychlujeme a předbíháme. Našemu aktuálnímu třináctikilometrovému tempu by se mnozí smáli, nicméně nám kondice vyšší rychlost neumožňuje.
Seběh zpátky k Berounce a poslední kilometry proti proudu. V jednom padesátimetrovém skopečku využívám gravitace a pouštím to.
V sobotní ráno si chystám věci a koukám na web, jak mi jede autobus a vybírám ten, co k mecáči přijíždí minutu před dvanáctou. Sraz je ve dvanáct. V poklidu dodělávám poslední přípravy, když tu o čtvrt na dvanáct najednou záblesk poznání v hlavě - nedohodli jsme se na dvanáctou, ale na půl! Rychle chytnout dřívější bus a smska, ať na mě patnáct minut počkají. Počkali, kluci hodní.
V Berouně nacházím základní školu a jdeme se nahlásit.
"Hele, tohle číslo já nechci," říká Šolim, který se zapisuje přede mnou. "Vem si ho ty, já si vezmu to další." Tím pádem se 98 stává mým číslem a on si bere hezkou 99. Ale zřejmě je trochu nevyspalý, protože si ji na hruď připíná jako 66 a teprve po decentním upozornění z ní dělá to správné numero.
Nakonec se nás tady v našem oddílovém tričku s nápisem na zádech "Běžecký oddíl neambiciózních běžců" setkává šest. Když se o náš oddíl zajímá jeden perspektivní chodec (organizátoři umožnili start i chodcům), zaslechnu od organizátora poznámku: "To je taková parta, do které když se chceš přihlásit, musíš podepsat prohlášení o neambicióznosti a neperspektivnosti."
Start a tradičně volné tempo. Minule mě Šolim ve finiši porazil a tak jsme se před startem ještě popichovali, jak to bude teď.
"Dobře víš, že Bonboni nezávodí, ale běhají pro radost. Takže tě porazit nemůžu. Ale poběžím tak, abych ti v cíli mohl podat horký čaj a nemusel jsi ztrácet zbytečně čas jeho hledáním," slibuju mu.
Příjemná trať za trochu větrného a chladného počasí se táhne podél Berounky do Srbska, na 5,5km obrátka, kousek zpátky a pak lesem stoupání až do Svatého Jána. Zpět k Berounce a proti proudu zpět do Berouna. Sice se to jmenuje dvacítka, ale skutečná délka je 17,8 km.
Naše dvanáctikilometrové volné tempo nás zanechává někde v třetí třetině startovního pole čítajícího přes stovku běžkyň a běžců. Po pár kilometrech intenzivní pocit chladu ustává - tělo se konečně dostalo na provozní teplotu.
Po obrátce v Srbsku trochu přidáváme a posunujeme se dopředu startovním polem. Už dlouho před druhou obrátkou ve Svatém Janu potkáváme čelo závodu, před náma je spousta lepších, ale my si běžíme se svým úsměvem a znovu trochu zrychlujeme a předbíháme. Našemu aktuálnímu třináctikilometrovému tempu by se mnozí smáli, nicméně nám kondice vyšší rychlost neumožňuje.
Seběh zpátky k Berounce a poslední kilometry proti proudu. V jednom padesátimetrovém skopečku využívám gravitace a pouštím to.
"Jak jsi mi tam o těch deset metrů utekl," říká pak v cíli Šolim, "tak jsem si říkal, že trochu přidám a doženu tě. Jenže běžím minutu, dvě ... a vzdálenost stejná. Pak začala narůstat a už to nešlo stáhnout, přestože jsi byl pořád nadohled."
"Vždyť jsem ti slíbil, že ti podám v cíli ten čaj, tak jsem musel trochu přidat," popichuju ho.
Poslední kilometry běžím sám a k rychlejšímu tempu se již nepřinutím. Výsledný čas 1:22:17. Dobrý? Špatný? Je jaký je.
A pointa na závěr - po vyhlášení výsledků přichází slosování startovních čísel a tombola. Ale zřejmě to pořadatelé podcenili a málo dali na vědomí, protože zůstává již jen pár jedinců. Na jednu výhru připadá zhruba pět čísel, jejichž majitelé tu již dávno nejsou.
"A teď si představ, že vylosujou to číslo, co jsem ti přenechal při prezentaci," povídá Šolim. "Určitě ti tu cenu nepřenechám," opáčím, "pamatuješ, že minule jsem ti přenechal pro kluka adidasky, co jsem vyhrál. Takže dnes si tu cenu nechám."
V tombole zůstávají poslední dvě ceny - dámské a pánské hodinky. Tahá se jedno číslo za druhým a nikdo se nehlásí. Až najednou je šťastným výhercem bonboňák Honza., který si bere pánské hodinky. Poslední cena osaměla. Snad deset čísel bylo taženo a dáno bokem. Všichni jsou již nervózní a chtějí to ukončit.
"Devadesát osm! Je tady?"
Kouknu na Šolima a "vidíš, je to tady. Kdyby sis ho nechal, šel jsi tam ty. Teď jdu já." Beru hodinky a tombola končí. Určitě mi budou slušet, jen ten řemínek nechce a nechce obejmout zápěstí.
"Vždyť jsem ti slíbil, že ti podám v cíli ten čaj, tak jsem musel trochu přidat," popichuju ho.
Poslední kilometry běžím sám a k rychlejšímu tempu se již nepřinutím. Výsledný čas 1:22:17. Dobrý? Špatný? Je jaký je.
A pointa na závěr - po vyhlášení výsledků přichází slosování startovních čísel a tombola. Ale zřejmě to pořadatelé podcenili a málo dali na vědomí, protože zůstává již jen pár jedinců. Na jednu výhru připadá zhruba pět čísel, jejichž majitelé tu již dávno nejsou.
"A teď si představ, že vylosujou to číslo, co jsem ti přenechal při prezentaci," povídá Šolim. "Určitě ti tu cenu nepřenechám," opáčím, "pamatuješ, že minule jsem ti přenechal pro kluka adidasky, co jsem vyhrál. Takže dnes si tu cenu nechám."
V tombole zůstávají poslední dvě ceny - dámské a pánské hodinky. Tahá se jedno číslo za druhým a nikdo se nehlásí. Až najednou je šťastným výhercem bonboňák Honza., který si bere pánské hodinky. Poslední cena osaměla. Snad deset čísel bylo taženo a dáno bokem. Všichni jsou již nervózní a chtějí to ukončit.
"Devadesát osm! Je tady?"
Kouknu na Šolima a "vidíš, je to tady. Kdyby sis ho nechal, šel jsi tam ty. Teď jdu já." Beru hodinky a tombola končí. Určitě mi budou slušet, jen ten řemínek nechce a nechce obejmout zápěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat