Kilometrů hltání: Pražská relativní desítka

Pražskou relativní desítku nejlépe vystihují slova Miloše, jinak též předsedy našeho Bonbonu:

Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k mladému úspěšnému běžci patří pivo jako k velbloudovi hrby. Po přečtení parafráze na povídku Šimka a Grosmana "Jak jsem se učil kouřit" jistě mnohý čtenář pojme podezření, že se v této pozvánce na 13. ročník Pražské Relativní Desítky budu snažit přimět běžce k pití alkoholu. Motto P.R.D. „Nechceme přilákat sportovce k alkoholu, ale alkoholiky ke sportu“ však uvádí toto podezření na pravou míru. Zkušený PRDoběžec již ví, že v každém ročníku má možnost během závodu ochutnat kvalitní pivo z různých regionálních pivovarů a navíc je za každou degustaci ještě zvýhodněn časovým bonusem 3 min.

Tolik Miloš, zvaný též Šolim. PRD je závod opravdu trochu netradiční, stejně jako ostatní pořádané Bonbonem. PRD se běhá v pražské Hvězdě a po prvním krátkém kolečku před letohrádkem následují čtyři okruhy. Po proběhnutí každého si lze dát v občerstvovací stanici pivo, avšak maximálně čtyři za celý závod. Jak již bylo řečeno úvodem, za každé pivo se pak od výsledného času odečítají tři minuty. Proto to slovo relativní v názvu. Nejrychlejší běžec většinou nebývá první v relativním pořadí. Navíc je každý běžec (i běžkyně) po doběhu ihned převážen a rovněž jeho váha se promítne ve výsledném čase (čas děleno váhou x 70). Vyhlašuje se samozřejmě pořadí absolutní, ale kromě toho i ono relativní. Zde většinou vyhrává nejrychlejší a nejtěžší opilec (Martin promine).

Díky Šolimovi a jeho organizačním schopnostem nám Sdružení přátel piva poskytlo k ochutnávce Holbu a Šerák. Obsah šesti sudů bohužel zmizel dříve než chuť zúčastněných. Dvě výčepní místa nestačila zvládat nápor žízněchtivých. Ale žádný strach, za rok údajně nebude problém dodat více sudů i píp, takže spokojenost s akcí bude určitě ještě větší. Bohužel ke konci došlo i tuhé občerstvení (chléb se slaninou a šunkou). Chleba bylo dost, ale té šunkoslaniny se nedostávalo. I to se za rok určitě zlepší. Loni byla účast cca 140 běžkyň a běžců, letos jsme počítali se zhruba 150. Jenže nakonec chybělo jen osm nohou, abychom dosáhli hezkého čísla 200. Trochu se čekalo na konečné výsledky, ale příjemné prostředí i počasí to čekání usnadnily. Kdo stanul na stupni vítězů ať již za relativní či absolutní pořadí nebo za soutěž družstev, odnesl si kromě drobných pozorností i pravou bonboňáckou šnekovici.

Musím zmínit i doprovodný program, který na podobných akcích není běžným zvykem. Ať to byl běh vodníka Kebuleho pro děti, vystoupení mažoretek, házení šipek o ceny či divadélko pro děti. Mnohé určitě potěšila i prezentace firmy Nike, která nabízela bezplatně k vyzkoušení různé typy běžeckých bot - ať již během závodu nebo jen tak k proklusání. Osobně by mě zajímalo, kolik lidí toho využilo. Můj pokus běžet závod ve vypůjčených najkách ztroskotal velice brzo. "Velikost 13 UK? Je mi líto, to fakt nemáme."

Určitě povedená akce jak pro pravověrné běžce, kteří si odběhli svou desítku na čas a Holbu či Šerák ochutnali až po doběhu, tak i pro ty, kteří si dopřávali na trati maximální povolenou pivní dávku a tu pak ještě pilně doplňovali i po doběhu. Ohlasy zúčastněných vesměs kladné a za rok prý určitě zase přijdou.