Čas bilancování

Mamut udolán a je čas bilancovat. Tenhle článek je míněn jako určitá zpětná vazba pro Miloše Škorpila, který k tomuto závodu přilákal nejen mě. Ale rovněž i jako představa pro ty, kteří by to chtěli zkusit a neví zda na to mají. Otvírám tedy své tréninkové záznamy a začínám bilancovat.

Je mi padesát a běhám vlastně pořád. Nikdy závodně. Běžecký styl veškerý žádný. Trochu systematičtěji od roku 1985, kdy jsem si řekl, že za dva roky zdolám železného muže. Statistika roku 1985 - 926, 2920, 63 (kolo, běh, plavání), 1986 - 622, 1342, 41. V roce 1987 jsem železňáka s těmito nic moc objemy opravdu zvládl a poté každý následující rok ještě čtyřikrát. Nejlepší čas byl 13 hod 20 min. Naběhané, nakolované i naplavané objemy byly víceméně stále stejné.

Klasický maraton jsem běžel třikrát s nejlepším časem 3:20 v roce 2002 v chorvatském Zagrebu. To byl i můj maraton poslední.

Pokud vezmu statistiku za posledních pět let, tak jsem v průměru naběhal 1346 km za rok a většinou běhával vzdálenosti tak 10-20 km. Žádný trénink, jen rekreační běhání a sem tam nějaký závod. K tomu ročně v průměru pět a půl tisíce km na kole a 470 km na koloběžce. Když Miloš zveřejnil svůj plán na Mamuta, jen jsem se pousmál a pustil to z hlavy. Ale za dva týdny již podle toho začal trénovat a dal si měsíc na rozmyšlenou. Objemy jsem zvládal, a tak jsem se přihlásil a tím se definitivně upsal.

Milošův tréninkový plán jsem ani zdaleka stoprocentně nesplnil. Z jeho celkového plánovaného objemu 1915 km (počítám-li dobře), jsem naběhal jen 1215. Bylo v tom téměř šest týdnů pauzy kvůli nataženému harmstingu a pak nějaký týden kašlíček a rýmička. Zvládl jsem ale dvě tréninkové čtyřicítky a absolvoval Brdskou stezku (50 km) za 4:41. To mě utvrdilo, že bych Mamuta v limitu mohl zvládnout taky. Pak ještě jedna tréninková šedesátka a víc ne. Respekt před startem byl velký jak vzhledem k velkému kilometrovému manku tak k očekávanému profilu. Ale v hlavě jsem měl jasno - pokud se nic nepředvídaného nestane, tak za dvanáct hodin to musím dát. Můj soukromý tip byl 10 hod plusmínus hodina. 9:32 tak bylo v normě.

Co závěrem? Pokud to chcete zkusit, Milošův plán funguje. Pravda, chce to mít již něco naběháno a nezačít z nuly. Pak musíte věřit, že vás něco nezradí při samotném běhu a připravit hlavu na krize, které dosud nezažila. Toť vše. Ale abych nebyl jen optimista: kdybych před startem věděl, co mě čeká, nevím, jestli bych do toho šel se stejně klidnou hlavou. Na druhé straně bych to za rok rád zkusil znovu. Budu k tomu mít asi větší respekt, ale současně budu vědět, že se to dá dát.