"Skloubím to nebo něco obětuji? Ples je plánován delší dobu, nicméně i ta tréninková čtyřicítka by se mi hodila odběhnout zrovna dnes. No nic, ráno dám trénink a večerní ples v nejhorším odsedím u báru."
Minulý pátek jsem si dal zvlněných 43 terénem, dnes je zase pátek. Dám jen 40 a abych se tolik nedřel, zvolím rovinu a asfalt. Nebylo to šťastné řešení :-)
Ze Suchdolu přes Lysolaje do Stromovky, po pravém břehu Vltavy kousek za Řež a zpět stejnou trasu. Jeden PowerBar, hrst vloček s oříškama a litr ionťáku musí stačit. Víc se mi táhnout nechce. V nejhorším dám chmelový ionťák s tatrankou někde po trase. A co tempo? Desítka by mohla být optimální ...
Dvaatřicet kilometrů strojovým tempem desítkou, ale pak ten zatracený asfalt (i když celkově jen na zhruba polovině trati) najednou namohl pravou patu a běh se občas změnil v chůzi. Ještě že tady bylo závěrečné tříkilometrové stoupání, které mě přirozeně přinutilo běžet více po špičkách a patu šetřit. Deset minut nad plán, kupodivu i ten jeden litr tekutin stačil. Pravda, není to dle zásad pitného režimu, ale šlo to.
"Doufám, že večer ten ples platí," zněla odpolední otázka na mou adresu. "Jistě, já jsem OK."
Nic nebolí a ta ztuhlá pata aspoň přidá na půvabu mému tanečnímu kroku. Navíc do osmi večer je času dost, to se spraví.
Moc nespravilo, ale polka po špičkách vše rozvcičila a vlastně až do půlnoci byl klid. Pak se pata trochu ozvala, ale nezabránila zdárnému dokončení dvoufázového tréninku onoho dne.
Každá bajka má ponaučení: plesání je dobrá rehabilitace a vše se dá zvládnout.
P.S. Jen na ten fotbal jsem v pondělí neměl chodit. Jednak jsme prohráli, a jednak jsem si tu patu znovu obrazil. Snad to do Brdské stezky do soboty přejde. V nejhorším to odběhnu stylem ladně postřelené laně, to jest levá noha kolíbkou, pravá noha po špičce.
Žádné komentáře:
Okomentovat