Příprava na Mamuta - první maratónský výběh

Přestože tréninkový plán mi ordinoval 40km výběhy již před pár týdny, díky nataženému svalu jsem se vrátil v připravě trochu zpět. Tak se stalo, že první delší výběh přišel až nyní. Zkombinoval jsem dvě oblíbené trasy, spočetl to na 43 km, a vyrazil. Do láhve půl litru ionťáku, do brašničky ještě jednu prázdnou jen s koncentrovaným ionťákem, mix vloček s rozinkama a oříškama a jednu tyčinku Power Bar.
Zvlněný terén kolem Nebušic a Šárkou má tu výhodu, že není monotóní. K tomu navíc do sluchátek rozhlasový Silvestr, takže mysl se příjemně rozptylovala. Tempo kolem 10 km/hod a odhad celkového času i s pauzama 4:40 hod.
Po deseti kilometrech pauza v mekáči v Šárce. Doplnit láhve, aby voda vydržela dalších 20 km, kdy se zastavím doma na občerstvení a doplnění zásob. Zpět na trať, která nyní bude kopírovat oblíbené nedělní výběhy s kolegy z Bonbónu - šnš okruh. Kopeček ke křížku, pak přes Nebušice na Jenerálku a Šáreckým údolím proti proudu potoka. U Štrougalíka jsem trochu zvolnil, pojedl, popil, protože pak přichází 900m stoupání zpátky ke křížku, které je celkem výživné. Mimochodem, kopeček Štrougalík je pojmenován podle příhody bonboňáka Šolima, který vždy vzpomíná, jak tady kdysi proti nim při jednom tréninku běžel Štrougal. Tak po něm ten kopeček pojmenovali.
Do kopečka ke křížku praktikuji svůj drobný krok v předklonu. Mám vyzkoušeno, že to běží poměrně slušně a s malým výdejem energie. Pokud se dá o malém výdeji při běhu do kopce vůbec mluvit. Stále svým volným tempem znovu přes Nebušice, tentokrát na druhou stranu ke hřbitovu a pak do kopce směr Lysolaje, Suchdol. Třicet kilometrů za 3:15. Dvacet minut pauza doma. Rychlé občerstvení, doplnění zásob, protažení a hurá na třináctikilometrový okruh Tichým údolím.

Při dobíhání první třicetikilometrové části byly nohy už uondané a unavené a nějak se jim nechtělo rychleji běžet. Vyloženě chyběl parťák, se kterým by se běželo určitě líp. A teď najednou po 20min pauze nohy letí samy a běží se nádherně. Navíc je i nádherné počasí, kolem 20 °C a přijemný terén lesem podél vody.
Vzpomínám, jak při každém železňáku či maratonu s blížícím se koncem se ze závodu stával očistec. Všechno bolelo a doběh byl silou vůle. Dnes je vše jinak, žádné problémy. Žádný hlaďák, křeče v nohou, vše OK. Milošův plán se zúročuje. Závěrečné stoupání z Tichého údolí do Suchdolu se nohám už zase moc nechce, ale stále je to víc než dobré. V cíli hodinky ukazují 4:44.
Vyzkoušel jsem si, že maraton ještě bez problémů dám, i když čas nebyl nic moc. Ale o ten tentokrát nešlo, navíc poměrně zvlněný terén se nedá srovnávat s rovinatými maratony po asfaltu někde ve městě. Potřeboval jsem si vyzkoušet, jak to bude s jídlem a pitím, když vše musím tahat s sebou. Nakonec jsem vystačil s 3 litry Unisportu od Nutrendu, jedním Power Barem, několika hrstmi mixu rozinek, vloček a buráků a při krátké pauze doma jedna dávka Regeneru. A tak ještě večer jsem vyplnil přihlášku na Brdskou stezku (50 km), která je 16. dubna. Bude to další test v přípravě na Mamuta.